Queen + Paul Rodgers: The Cosmos Rocks

0

Queen + Paul Rodgers:The Cocmos RocksKdyž v roce 2006 Queen ohlásili, že budou nahrávat nové album, vzbudilo to už předem bouřlivé ohlasy. A to už předem jak kladné, tak záporné. Protože už dva roky předtím, než album vyšlo, se spoustě lidí nelíbila představa, že by Queen nahrávali něco bez Freddieho Mercuryho. Na druhou stranu nové album Queen spousta lidí chtěla, a i jejich nové koncerty právě s Paulem Rodgersem byly vesměs totálně vyprodané. Tak jako tak, nové album vydala sestava Queen + Paul Rodgers pod názvem The Cosmos Rocks nakonec v roce 2008. Jen málokterá recenze k němu nakonec byla příznivá, především kvůli absenci Mercuryho.

Osobně mi vždy přišlo jak ironické, tak pro spoustu „zarytých fanoušků“ typické, že fakt, že Queen nahrávají také bez Johna Deacona, který byl a je sice naživu, nicméně už dlouho v hudebním důchodu, paradoxně zmiňoval jen málokdo. Přitom měl John Deacon na výsledný zvuk původních Queen ve skutečnosti minimálně stejný vliv jako Mercury. Jenže, jak je dlouho známo, lidé pod pódiem mají tendenci vidět jen toho vepředu. Že to ve skutečnosti vůbec nemusí být faktický mozek kapely – nebo v některých, poměrně neslavně známých případech (Milli Vanilli například), mozek vůbec, je už moc nezajímá. V případě Freddieho Mercuryho samozřejmě neplatilo, že by na zvuk kapely neměl žádný vliv, ale Queen byli vždy známí jako naprosto rovnostranný čtyřúhelník. Všechno, co kdy kapelou prošlo ven, muselo nejdřív projít rukama – a schválením – všech jejích členů. Kapela ostatně přiznávala, že kvůli tomu pravidelně vznikaly divoké hádky, ale zase to mělo ten výsledek, že pouze ty nejkvalitnější věci se skutečně dostaly před posluchače. Protože když něco prošlo schválením všech čtyř původních členů, kteří jeden vedle druhého byli vynikající skladatelé a autoři mnoha hitů, tak to opravdu stálo za to. Jestli něco někdy chybělo samostatné tvorbě kohokoliv z nich, včetně té Mercuryho, kterou já osobně z nich mám rád asi nejméně, tak to bylo právě toto kvalitativní síto.

Co se týče přímo The Cosmos Rocks, tak tam je znát, že minimálně část toho síta pořád funguje. Osobně myslím, že kdyby to samé album vyšlo pod jakoukoliv jinou hlavičkou než Queen, tak by dostalo mnohem lepší hodnocení, protože kvalitní rozhodně je. Nicméně zatímco většina písní v původních Queen byla tvořena v základu duem May – Mercury, tak jeden z nich už v tomto případě není naživu, a druhý je kupodivu na celém albu autorem pouze tří písní z celkových čtrnácti. Osobně jsem si přitom udělal předem seznam písní, které patří k těm, které bych zařadil mezi nejlepší z alba, a dvě z těch tří Mayových mezi ně patří, a třetí se tam nedostala jen o fous. Ze zbylých jedenácti má pak šest na svědomí Roger Taylor a pět Paul Rodgers, což je hlavní důvod stylově výrazně odlišného charakteru alba.

Kdybych měl album charakterizovat jako celek, řekl bych, že je to většinou kvalitní bluesrock s typickým zvukem Mayovy kytary. Pár písniček utíká do balad různého typu, a v jedné dvou se dá poznat nástupce klasických hitů Queen Tie Your Mother Down či Brighton Rock. Vesměs ale stylově The Cosmos Rocks rozhodně nepatří nikam do moderní doby, dokonce ani do modernější tvorby Queen; spíše do sedmdesátých let, nanejvýše pozdních sedmdesátých let Queen, a to ještě spíše díky tomu klasickému zvuku Mayovy kytary, který je dost neopakovatelný. Bez něj by se dalo album zařadit někam do klasického bluesrocku, v některých případech rock’n’rollu konce šedesátých až začátku sedmdesátých let. Většinu z toho má samozřejmě na svědomí zpěv Paula Rodgerse. Ale i ti, kdo znají sólovou tvorbu Rogera Taylora, tam poznají písně pro ni typické.

Písně složené Mayem pak pokaždé působí, jako by na album trochu nepatřily. Fakt, že jsou nazpívané Paulem Rodgersem, je sice trochu zařazuje stylově k ostatním, ale ani to nedokáže zakrýt, že jedna je podstatně modernější a hutnější verze rock’n’rollu, než jaké skládají Taylor a Rodgers, a zbylé dvě také patří do modernějších dob než valná většina ostatních. Tato nesourodost je ale asi jediná vážná námitka, kterou bych proti The Cosmos Rocks měl. Přijde mi trochu, jako by všichni tři pánové vzali písně, které už měli složené pro své sólovky, a jen je nahráli pod jedním názvem. Jen díky podobnému stylovému zaměření Rodgerse a Taylora pak album aspoň z větší části funguje jako jeden celek. Vzhledem k tomu, že se album nahrávalo dva roky, tak by bylo asi mnohem lepší využít ten čas na složení úplně nových skladeb v jednotném duchu.

I tak ale rozhodně nemohu souhlasit s všeobecným odsouzením, kterého se The Cosmos Rocks dostalo. Možná to nejsou Queen, jak jsme je znali, ale to neznamená, že to není kvalitní muzika. A přítomnost Briana Maye a Rogera Taylora zajišťuje, že i přes jeho odlišný charakter je v albu dost míst, které název Queen na albu rozhodně ospravedlňují. Ostatně Queen se nikdy nedrželi jednoho žánru, a mnohokrát v průběhu své kariéry dokázali při přechodu z jednoho alba na druhé výrazně změnit žánr. The Cosmos Rocks v tomto tedy není žádnou výjimkou. Stejně tak nejsou Queen jedinou kapelou, která během své historie ztratila nějaké své členy, a přesto pokračovala dále. Ve skutečnosti by se našly i případy kapel, kde se v historii kapely vystřídali postupně úplně všechny posty, a nikomu to nijak obzvlášť nevadí. Myslím, že mimo jiné i způsob, kterým Freddie Mercury zemřel, z něj pro mnoho lidí udělal v kapele mnohem nenahraditelnější ikonu, než jakou ve skutečnosti byl za svého života, jakkoliv to byl vynikající zpěvák a skladatel. Fakt, že Queen v současnosti s velkým úspěchem koncertují s dalším zpěvákem, tentokrát mladým a ohnivým Adamem Lambertem, to jen potvrzuje. A The Cosmos Rocks se mi jako návrat legendy líbí rozhodně mnohem víc, než podobný pokus o návrat Van Halena s Davidem Lee Rothem pod názvem A Different Kind of Truth.

Celkově o tom, jestli se vám The Cosmos Rocks bude líbit nebo ne, hodně rozhodne i to, jaký vztah jste měli i k původní sestavě Queen a co vás na nich přitahovalo. Album jako takové je samo o sobě kvalitní, i když trochu stylově nevyrovnané. Spojení se jménem Queen ale jednoznačně vzbuzuje spoustu emocí a kontroverzí, a ty mohou hodně ovlivnit způsob, jakým na něj budete nahlížet. Pokud jste ochotni poslouchat hudbu ne kvůli značce, a kvůli tomu, co v ní není, nýbrž oceňovat to, co je na tom konkrétním albu skutečně kvalitní bez ohledu na to, kdo ho udělal, a máte rádi bluesrock či klasický rock’n’roll sedmdesátých let, pak se vám album pravděpodobně bude líbit. Pokud ale nemůžete přežít představu Queen bez Freddieho Mercuryho, pak rozhodně není pro vás.

85% Výborné

Album The Cosmos Rocks od skupiny Queen je samo o sobě rozhodně vynikajícím počinem. Zároveň se ovšem bude těžko trávit těm, pro které Queen tvořil pouze Freddie Mercury, ačkoliv tomu tak nikdy nebylo. Toho už totiž na tomto albu nenajdete, ani skladatelsky, ani zvukově. Proto je potřeba si před případným pořízením tohoto alba dobře rozmyslet, co vlastně v hudbě Queen hledáte.

  • Kvalita skladby 85 %
  • Technická zdatnost 90 %
  • Kvalita zvuku 92 %
  • Stylová jednota 75 %
  • Přednes 85 %
  • Uživatelské hodnocení: (1 hlasů) 91 %
Sdílet

Napsat komentář