Recenze a systém jejich hodnocení

0

Weredragonův blog - oznámeníJedna z mnoha věcí, které jsem nově na blogu zavedl, je hodnocení u recenzí. Aby nedošlo k obviňování, že si je vycucávám z prstu (ke němuž sice dojde tak jako tak, o tom si nedělám iluze), zavedl jsem rovnou od začátku jasný systém jak, co a čím se hodnotí. Systém se může (a skoro určite bude) postupně vyvvíjet a zdokonalovat, zde by nicméně měla být vždy k nalezení platná verze systému hodnocení všech typů recenzí, co se u mne na blogu  v současnosti objevují. Komentáře, připomínky a návrhy na vylepšení samozřejmě vítám, přestože nijak nezaručuji, že skutečně budou někdy v budoucnu do systému zařazeny. Jako všechny recenze, i ty mé jsou samozřejmě zcela subjektivní záležitostí, nicméně snažil jsem se vybírat pokud možno co nejširší paletu kritérií v dané oblasti, aby bylo možno vše zhodnotit aspoň trochu reprezentativně i pro jiné.

V současnosti se u mne na blogu vyskytují celkem čtyři oblasti, ve kterých píši hodnocené recenze; jsou to počítačové hry, filmy, literatura a studiové audionahrávky. Každá podkategorie má pět vlastních kritérií hodnocení, jež níže podrobněji popíšu. Celkové hodnocení je pak zaokrouhleným průměrem všech těchto jednotlivých kritérií. Jednotlivá kritéria jsou většinou specifická pro danou subkategorii a jen některá se prolínají.

Počítačové hry:

Příběh je pro mne osobně vždy na prvním místě, takže nejen, že ho nemohu v hodnocení neuvést, ale je jedinou položkou, která je společná všem mým typům recenzí jak pojmenováním, tak tím, co je pod tímto pojmem v dané kategorii míněno. Jde o strukturu, propracovanost a komplexitu hlavního příběhu díla. Jestli někde drhne, nenavazuje na sebe v jednotlivých částech jak by měl, moc se táhne nebo naopak běží jak splašený, aby se pak náhle zastavil dlouhou nudnou pasáží, to všechno může dílu hodnocení v této kategorii srazit dolů. Nejlepší vypravěči samotného příběhu přitom často, aspoň co se mne týče, nebývají ti, co se snaží ho nejvíce rozvíjet do šířky (toho se týkájí spíše jiná kritéria), ale spíše ti, kteří dokáží příběh svého díla podat co nejjednodušeji a nejpochopitelněji, a neodvádějí pozornost svého obecenstva od něj zbytečně pryč.

Hratelnost je u každé počítačové hry pro mně osobně hned druhým nejdůležitějším aspektem. Pokud se nedá hra dobře hrát, tak jí vpodstatě nic dalšího moc nepomůže, aby byla kladně přijata. Naopak kvůli dobré hratelnosti (a příběhu) hraji ještě dnes i hry dvacet let staré. Patří sem vše možné od ovládání, přes herní systém, design levelů,  vývoj postav u rpg, určitá optimálnost (či její dostatečný výběr) co se obtížnosti týče, až po snadnost práce s různými typy menu ve hře (a jejich přístupnost ve vypjatých situacích) plus ještě spousta dalších věcí, závisejících na jednotlivých žánrech.

Atmosféra je pro mne pak u počítačových her souhrnem mnoha věcí. Nemohl bych říct, že závisí na jedné, nebo i několika konkrétních, protože se to vzásadě liší titul od titulu, ale je to určitý znak toho, nakolik hra dokáže hráče do sebe vtáhnout. U akčních her to může být rychlostí akce a zajímavým designem levelů, plus výběrem zbraní k tomu, u rpg zase třeba propracovaností vývoje postavy a světa; ale také to může být něčím úplně jiným. Vždy se blíže k tomu, co mne ke hře nejvíce přitáhlo, pokusím vyjádřit v textu recenze, ale pro ty, co chtějí nějaké komplexní kritérium pro to, nakolik do sebe hra má tendence nutit hráče trávit u ní bezesné noci, a kteří vybírají především podle něj, je toto to hlavní, po čem by se měli dívat. Ze zkušenosti vím, že jsou hry, které excelují ve všem ostatním, a přece nejsou schopny vytvořit žádnou specifickou atmosféru lákající k sobě všechny, kdo se do ní pustí. Proto pokud dám něčemu v této kategorii velice nízké hodnocení, bude to proto, že ať jsem dělal co jsem dělal, nedokázal jsem se do hry zabrat.

Grafika je hodnocení, jež u žádné hry nesmí chybět, zde u mne ovšem bude patřit k dosti relativním. Protože píši blog a ne magazín, který by se snažil hodnotit nové hry podle toho jak vyjdou,tak recenzuji spíše hry, které vlastním, a ještě ve velice náhodném pořadí. Jeden den můžu recenzovat naprostou novinku, a další hru o deset i více let starší. Hodnocení tohoto kritéria proto není ani tak obrazem toho, jak grafika hry vypadá vzhledem k nejnovějším trendům, ale spíše kombinací toho, jak na mne působila v době, kdy jsem ji poprvé dostal do ruky a toho, jak na mne působí, když ji hraji dnes. I čtverečková grafika může občas působit lépe, pokud je dobře udělaná, než hypermoderní engine, jedoucí ve vysokém rozlišení a s obrovským množstvím barev. Záleží na žánru hry, typu animace, a spoustě dalších věcí. Takže je to spíše celkový vizuální dojem ze hry, napůl historický, a osobně ho považuji asi za nejméně důležitý a vypovídající o hře ze všech mých kritérií.

Zvuk je pak poslední, páté, hodnocení kategorie počítačové hry, a je vpodstatě sdílený ve stejném smyslu i s recenzemi v kategorii filmy. Jde o celkový dojem z veškeré zvukové oblasti díla, ať už jde o zvuky zbraní, motorů a věcí obecně, nebo hudbu a mluvené slovo. V některých případech by si asi zasloužila každá část těchto zvukových oblastí samostatné hodnocení, ale kdybych měl hodnocení tímto způsobem rozšiřovat, tak by jich nakonec také mohlo být dvacet, takže je vše v jednom, a veškeré podrobnosti ohledně kladů a nedostatků v jednotlivých kategoriích se pokusím vypsat v textech samotných recenzí.

Filmy:

Příběh viz kategorie Počítačové hry, hodnocení filmů se v tomhle případě nijak neliší.

Herecké výkony jsou celkovým ohodnocením všech herců hrajících v daném filmu. To, že jeden z nich může zahrát svou roli špatně, ještě nemusí znamenat, že skvělé výkony ostatních nezajistí tomuto kritériu ve výsledku stejně velice dobré hodnocení. Většina dnešních filmů má přece jen poměrně rozsáhlé herecké obsazení. Stejně tak ovšem na druhou stranu jeden vynikající herec špatný výkon ostatních také nezachrání, a nejspíše ani celý film.

Atmosféra se sice jmenuje stejně, jako v případě počítačových her, ale úplně o stejnou věc tu nejde. Mimo jiné filmy obvykle trvají mnohem kratší dobu dobu hež hry, a bezesné noci při sledování jednoho a toho samého filmu (aniž by skončil) tak moc často nenastávají. Nicméně i zde jde o to, nakolik dokáže film přitáhnout diváky a udržet je v sedadlech, aniž by si uvědomili, jak běží čas. Prostředky, kterých se tím dosahuje, ale nejsou úplně stejné, a zatímco u her je poměrně náročné je specifikovat, u filmu bych do toho zahrnul hlavně kombinaci propracovaného scénáře, dovedné režie a vynikajících hereckých, a případně kaskadérských výkonů. Protože však i zde je potřeba o to něco kouzelného nepojmenovatelného navíc, celkové kritérium si nakonec vydobilo své místo na slunci před těmito samostatnými kandidáty.

Vizuální zpracování je pak filmová obdoba grafiky u her, do které spadají různé speciální efekty, výprava, kamera a režie z hlediska plánování záběrů. Prostě jednoduše vše co je ve filmu vidět. A to občas i tehdy, když by byli autoři radši, kdyby tomu tak nebylo.

Zvuk viz kategorie Počítačové hry, hodnocení filmů se v tomhle případě nijak neliší.

Knihy:

Příběh viz opět kategorie Počítačové hry, hodnocení filmů se v tomhle případě také nijak neliší.

Práce s jazykem je už názvem celkem samovysvětlující, jde o umění autora ovládat a psát své dílo, aby bylo jak srozumitelné, tak líbivé a elegantní. Jde o kritérium, které je možná ze všeho nejsuběktivnější ze všech, co tu mám, protože každému sedne trochu jiný styl, ale s tím se nedá nic moc dělat. Já sám mám určité preference, co se týče používané jazyka, a nijak je neskrývám, ale pokud budu mít od začátku antipatii ke způsobu, jakým autor píše, vždy to v recenzi alespoň poctivě napíši, aby to bylo alespoň na první pohled jasné. Ono udělat objektivní recenzi tak jako tak není možné už z principu.

Atmosféra je třetí kritérium knih, a potřetí se v mém výčtu tento název objevuje, a přesto opět úplně neopakuje. V případě literatury zahrnuje spíše věci jako propracovanost děje, práci, jakou si autor dal třeba s tvorbou světa, ras, historického a jazykového pozadí v něm, prostě všech těch věcí, co dávají dílu hloubku. Je opět mnoho knih, které mají vynikající, ale velice plochý příběh, protože autor se s jeho pozadím není ochoten (případně ani schopen) dělat. A to i přesto, že je třeba vynikající vypravěč, a výborně umí pracovat s jazykem. Proto tohle třetí kritérium.

Reálie je pojem, s nimž často narazí ti, kteří se pokoušejí něco napsat, a pošlou to nadšeně do nějaké soutěže. I ten nejfantastičtější svět totiž musí pracovat podle nějakých zákonů, a i když si autoři mohou vytvořit pravidla naprosto vlastní, měli by je být schopni vysvětlit. A pokud se děj odehrává ve skutečném světě, věci typu běžný člověk najednou schopný unést tisícikilovou zátěž a ještě při tom někde neúnavně (a bez jakéhokoliv tréninku velice schopně) bojovat, jsou ve skutečnosti dost nesmyslné. Stejně tak máme na Zemi nějakou přitažlivost, odborné přístroje fungují určitým způsobem a pokud popisujeme děj v nějakém reálném městě, neměli bychom zapomenout, že pokud leží daleko ve vnitrozemí, těžko bude mít například přímý přístup na oceán. Tohle všechno, a mnoho dalších věcí, spadá pod reálie. Za jejich dodržování mám tendence autory velice chválit, protože nedělat to je jeden z nejhorších nešvarů dnešních literátů.

Originalita neznamená přímo to, jestli autor dílo odněkud cíleně neopsal, ale spíš nakolik se dokázal vyhnout profláknutým klišé. Říká se, že není možné nadále napsat něco, co už někde nebylo, ale i při zpracovávání tématu, který tu už byl, se autor může  snadno vyhnout spoustě klišé natolik obehraným, že je najdete v každém druhém díle (ne-li ještě častěji). O tom, nakolik se to autorovi povedlo, je páté knižní kritérium.

Studiové audionahrávky:

Kvalita skladby je celkové hodnocení, jak se povedlo autorům skladeb na daném albu odvést svou práci. Vzásadě nezáleží, jestli jsou autory přímo intepreti, nebo ne, kvalitu skladby to samo o sobě nijak nesnižuje – aspoň pokud nejde vysloveně o cover verzi cizí písničky.

Technická zdatnost je ohodnocení toho, jak dobře se povedlo interpretům skladeb technicky odvést svou práci, tj nahrá daná díla. jedná se ovšem pouze o technickou stránku věci, to jest jak zvládají své nástroje, nikoliv o umělecké hodnocení.

Kvalita zvuku je hodnocení celkové kvality zvuku nahrávky. Vesměs je to ohodnocení spíše toho, v jak kvalitním studiu umělci nahrávali, ale i tak má vliv na výsledný dojem, a proto je zde uvedeno.

Stylová jednota je hodnocení toho, nakolik dokázali umělci na daném albu udržet určitou kompaktnost v žánrovém zaměření jednotlivých písní. Pokud je každá píseň v jiném žánru, působí to nevyrovnaně a hodnocení alba jde dolů.

Přednes je pak hodnocení toho, nakolik dokázali dát umělci nahrávce něco víc, než jen samu řemeslnou zdatnost, a následně z ní udělat skutečné umělecké dílo. Každý muzikant ví, že právě tohle dělá rozdíl mezi dobrou a vyjímečnou skladbou.

 

Slovní ohodnocení

Kromě kritérií a celkového hodnocení je každá recenze ohodnocena ještě také jedním slovem pod výsledkem. To, jaké slovní hodnocení dílo dostane, závisí na jeho celkovém skóre. Aby byl i v tomto pořádek, tak jsem udělal jednotnou tabulku, kde je uvedeno, jaké slovní hodnocení přísluší kterému bodovému výsledku.

Skóre (%)Slovní ohodnocení
0-15Otřesné
16-25Hrozné
26-35Špatné
36-45Nic moc
46-55Průměr
56-65Slušné
66-75Dobré
76-85Výborné
86-96Vynikající
96-100Mistrovské dílo

 

 

Sdílet

Napsat komentář