Tomb Raider: Anniversary

2

Tomb_Raider_Anniversary_coverKdyž vyšel původní Tomb Raider, spousta hráčů strávila obrovské množství hodin procházením jeho jednotlivých úrovní, řešením jeho jednotlivých rébusů, hádanek a bojem s pradávnými i současnými monstry (a sem tam i nějakým tím člověkem) po cestě mezi nimi. Když pak vyšel po letech sedmý díl Lařiných dobrodružství, Legend, který byl jako první vytvořen novým týmem od Crystal Dynamics, základ hry se v mnohém změnil. Nové Tomb Raidery mají v sobě mnohem více akce, méně pobíhání pradávnými kobkami a následného řešení věcí typu „jak se dostanu z téhle římsy včas na tamhletu, aniž by mi mezitím vypršel čas“, a k tomu mnohými odsuzované, ale stejně tak mnoha hráči vítané tzv. QTE (quick time eventy), kdy člověk musí v přesně daný okamžik během videa zmáčknout přesně danou klávesu, aby úspěšně Lara unikla nebezpečí, ve kterém se právě nachází. A spousta hráčů samozřejmě žehralo, že to už nejsou ty staré dobré časy. K desátému výročí (víceméně, hra nakonec vyšla s ročním zpožděním) Lařina uvedení na herní trh proto Crystal Dynamics udělal i radost starým fanouškům, a vytvořil remake prvního dílu Tomb Raidera, pod názvem Tomb Raider: Anniversary.

TombRaiderAnniversary_start2

Staronový začátek hry

Rozhodnutí udělat remake prvního dílu rozhodně nebylo náhodným počinem, jakkoliv to tak může na první pohled působit. Jeden z hlavních problémů Tomb Raider Legend byla neukotvenost příběhu pro ty, kteří nikdy žádný jiný díl Lary nehráli. Konec hry fakticky nebyl koncem příběhu, a měl být ukončen až o pár let později v Tomb Raider: Underworld, v době vydání hry existujícím pouze v pro hráče nejasných plánech vývojářů. A spousta událostí ze hry, jakkoliv chytlavý jejich průběh sám o sobě byl, se odkazovala na věci, které se odehrály v právě prvním díle Tomb Raidera. Ten byl ovšem v době vydání Legend už deset let starý, a pro mnoho hráčů tudíž naprosto neznámý. Anniversary byla proto logickým počinem, který svazoval nové tehdy plánované díly do jednoho celku, trilogie s jasným začátkem a koncem. Anniversary je jako dějově první z nich asi ze všech tří dílů této trilogie (loni vydaný Tomb Raider (2013), ač také od Crystal Dynamics, už začíná novou příběhovou řadu), jako jediný z příběhového hlediska skutečně hratelný i sám o sobě, bez potřeby znalosti ostatních dvou dílů.

TRAdino

Tento okamžik jistě bude mnohým povědomý, nicméně provedení je také nové.

Hra ve skutečnosti není úplně remakem, který by pouze vylepšil grafiku, a zbytek nechal beze změn. Je mnohem spíše novou hrou, jež si vzala z té původní příběh, určité specifické lokace, nepřátele a postup, v jakém jdou jednotlivé levely a jejich prostředí za sebou. Anniversary má také mnohem více videí, s jejichž pomocí vypráví příběh, než jich měl původní díl; tím navazuje spíše na styl Legend, než na původní hru. Dozvíte se tak mnohem více detailů příběhu, než umožňoval originál. A i když se dá ve hře najít spousta okamžiků, jež těm, co znají původní hru může vyvolat podivný pocit déjà vu, ani jediná místnost či chodba není ve skutečnosti předělána přesně. Všechno je větší, výraznější, okázalejší. Přesto má hra pořád atmosféru, která vyvolává podobný pocit ze hry jaký mělá původní hra, ačkoliv si zároveň ponechává akční náboj, kterým se vyznačovalo Legend, a dělá tak hru pro moderní hráčskou komunitu mnohem přijatelnější.

TRAgreece

Některé výhledy docela berou dech

Většina změn designu je samozřejmě dána tím, že Lara v Anniversary má nejen veškerou plejádu pohybů, jako v Tomb Raider Legends, ale pár jich dokonce ještě přidává. Původní rozvržení levelů by proto nedávalo vůbec žádný smysl; akrobatické schopnosti současné a staré Lary se vůbec nedají srovnávat. Celá hra je proto udělaná tak, aby všechny pohyby, jimiž Lara v současnosti disponuje, byly nejen využity, ale občas by až člověk měl tendenci říci zneužity do krajnosti. Oproti relativně jednoduchým, přestože pohybově komplexním Legend je následkem toho Anniversary obzvláště v pozdějších fázích hry vysloveně hardcore záležitost, kdy jsou designy levelů naplánovány tak, aby bylo nutno veškerou akrobacii provést s přesností doslova na desetinu vteřiny, a ještě v mnoha variacích za sebou. Fakt, že se hra ukládá dle klasického konzolového vzoru i na PC po checkpointech, a nikoliv pomocí quicksavu, je jedna z věcí, která vytváří v Anniversary pocit klasického „old school“ hracího stylu. Další je pak například fakt, že všechny souboje s jednotlivými bossy tentokráte opět nejsou ono dnes obvyklé „šij to do něj, co to dá“, ale spíše hádanka sama o sobě. Každý boss je zranitelný jen v určitý moment na určitém místě, a k tomu, abyste se k tomu místu propracovali, to chce často dlouhou trpělivou práci. Snaha prostě do nich střílet je většinou pouze plýtvání náboji. I v průběhu samotné hry se vám také stane, že i mezi nepřáteli ocitnete naprosto beze zbraně, a nezbude vám, než využít Lařiny obratnosti k rychlému útěku. Jedno nebo dvě místa pak vyžadují, abyste se při jejich řešení úmyslně zranili. Kolem a kolem, kde byly Legend akční jízdou ve stylu Jamese Bonda v ženské podobě, Anniversary hráče ani Laru rozhodně nešetří.

TRAtorso

Tenhle asi nepřišel jen na čaj a kus řeči…

Celkově se dá říct, že je Anniversary starý typ Lary, kterou vykopali z její hrobky a nechali jí prodělat pár plastických operací. To je samozřejmě pro někoho dobrá zpráva, pro někoho už méně. Celkově hra nepřináší do série vůbec nic nového, spíše je něčím jako oživením kořenů, na které dnes už valná část lidí zapomněla. Tyto kořeny ovšem prodělaly od roku 1996 dlouhý vývoj, a v některých částech působí Anniversary i přes všechny změny trochu zastarale, když se porovná s dějově na něj navazujícími Legend a Underworld. Tam, kde obzvláště Legend působí velice živě a osvěživě, se Anniversary vrací do temných a pustých hlubin kobek, kde často dlouho řešíte v sérii už dávno známé a neustále se opakující typy hádanek, aniž byste vlastně viděli jedinou akci. A občas už to neustálé pusto může začít hráče nudit stejným stylem, jako mnohé nudila neustálá akce a QTE v Legend.

TRAwheels

Tím vším tam vzadu budete muset nějak projít. A to je pouze první z mnoha…

Na druhou stranu, v čem Anniversary vyniká oproti druhým dvěma dílům, je poměrně komplexní příběh. Pokud neznáte další díly, tak pro vás bez problémů celý ve hře začíná a končí. Hra trvá mnohem déle než třeba Legend, které se dají dohrát i za nějakých šest až sedm hodin; i pokud ji znáte, tak vám zabere od začátku do konce zhruba dvojnásobek, pokud ne, tak snadno i třikrát tolik. A i obsahem působí jako dílo s mnohem větší hloubkou, než zbylé dva díly trilogie. To ovšem neznamená, že je to kvůli tomu pro každého nutně zábavnější. Někdo dá přednost radši klasickému dílu s velkou filosofickou a historickou hloubkou, a jiný se radši dobře pobaví u něčeho, co tu hloubku nemá, ale mnohem lépe odsýpá. Takže nakonec to je to na každém, aby si zodpověděl za sebe, který styl Lary mu více vyhovuje. Já sám se pořád rád čas od času k Anniversary vracím, přestože na prvních šest dílů Tomb Raidera a jejich styl už dávno nervy nemám, jakkoliv jsem se většiny z nich ve své době hodně nahrál.

83% Výborná

Tomb Raider Anniversary je vynikající kombinací starého a nového. I když je Lara v něm pohybově naprosto moderní, a design levelů kvůli tomu také naprosto nový, hra si ponechává atmosféru původního prvního dílu a staví na ní úplně nové dobrodružství. Vyšší obtížnost hry může být pro mnohé moderní hráče trochu odrazující, ale pro mne osobně byla spíše příjemnou změnou oproti většině dnešních her.

  • Příběh 75 %
  • Hratelnost 88 %
  • Atmosféra 85 %
  • Grafika 83 %
  • Zvuk 85 %
  • Uživatelské hodnocení: (3 hlasů) 88 %
Sdílet