Hobit: Šmakova dračí poušť

7

Hobit: Šmakova dračí poušťTuto recenzi jsem se chystal napsat tak dlouho, až nakonec pomůže lidem spíše při rozhodování, jestli si film vypůjčit či koupit na dvd, než jestli si na něj zajít do kina. Nicméně vzhledem k tomu, že počítám časem i s popsáním dojmů z posledního dílu Hobita, tak jsem se rozhodl, že bych ji přece jen neměl opomíjet, abych tu měl popsané všechny tři díly. Ovšem tím, že mé dojmy už nejsou jako u psaní recenze na první díl, zvaný Hobit: Neočekávaná cesta, vysloveně čerstvé, ale spíše pěkně uleželé a do hloubky rozmyšlené, je můj pohled na prvního a druhého Hobita i v tomto směru odlišný.

tauriel

Kontroverzní postava Tauriel

Na začátek musím říci, že obecně nepatřím k těm, kdo snadno přijímají přílišné změny v základním charakteru knih, pokud se převádějí do filmové podoby. Jakkoliv chápu, že některé změny jsou nutné, a některým dokonce i zatleskám, jak se stalo i v některých případech u druhého Hobita, jakmile scénáristé překročí určitou mez, dávám od celé adaptace ruce hodně rychle pryč. Oblíbený seriál BBC Sherlock Holmes, ve kterém hrají hned dva herci,kteří se objevili i v Hobitovi, je jeden z takovýchto případů. Změny v charakterech postav, a období, ve kterém se dílo odehrává, jsou pro mne příliš radikální, než abych ho byl ochotný vystát. To nicméně neznamená, že bych přistupoval k Hobitovi negativně ovlivněn tím, že v něm hraje všude propagovaný Cumberbatch; jeho zpracování jak Šmaka, tak Nekromanta bylo celou dobu naopak jedním z hřebů filmu. Kámen úrazu, nicméně, pro mne nastal v nové postavě, která v původním díle nikdy nebyla, elfce Tauriel, hranou Evangeline Lilly. Možná se mýlím, a je to jen mou podujatostí proti podobným změnám, ale ať jsem se na to koukal jakkoliv, jediný smysl, který jsem z její existence v celém díle vysledoval, bylo vytvořit v něm původně neexistující mezidruhovou romantickou zápletku, rozbít jak družinu trpaslíků, tak původní strukturu díla jak ji vymyslel původně Tolkien, a vytvořit tak prostor pro dějové rozšíření Hobita do třetího dílu. Devadesát procent jejího působení ve filmu mi připadá nejen násilné, ale ještě v několika částech minimálně hloupé až směšné. Jediné, co film jako celek pro mne zachraňuje, je fakt, že tam těch scén s ní naštěstí není zase tak moc, i když jich i tak je dle mého názoru podstatně více, než bylo pro celý film zdrávo.

bilbo

Bilbo v Osamělé hoře

Zbytek filmu, jakkoliv se nicméně i ten značně odkloňuje od schématu děje daného knížkou, se mi ale naopak velice líbil. Jak Bilbo v podání Martina Freemana, tak jednotliví trpaslíci vysloveně vykvétají, i když každý jiným stylem; trpaslíci jsou spíše komickou vložkou, Bilbo zase bojuje se sebou i s prstenem, který ho pomalu ovládá, a zároveň už to není takový začátečník, jako v prvním díle, co se týká prožívání dobrodružství. Šmak pak v Cumberbatchově podání naprosto exceluje, a doba, kterou celý tým lidí kolem hobita věnoval speciálním efektům se vysloveně vyplatila. Ačkoliv to může znít dost neuvěřitelně, Cumberbatch si nakonec draka nejen namluvil, ale i skutečně zahrál. To samé platí i o jeho ztvárnění Nekromanta, který ovšem není ve filmu zdaleka tolik vidět, takže práce, kterou si s ním Cumberbatch dal, tam zdaleka tak nevynikne, jako právě u Šmaka. Díky němu vzniklo jedno z mála míst, kde se mi předělávka líbí více, než by se mi líbilo přesné zpracování původního díla; velká bitva mezi trpaslíky, Bilbem a Šmakem v Osamělé hoře, které tvoří poslední část filmu. Ta nahradila opatrné zlodějské plížení a sezení na prahu, které je v knížce. Originální popis byl sice mnohem realističtější, nicméně i já uznávám, že pro film se zdaleka více hodí efektní podívaná – pokud se umí pořádně udělat, a to se v tomto případě povedlo.

The-Hobbit-The-Desolation-of-Smaug-Dwarves

Trpaslíci přede dveřmi do Osamělé hory

Ve filmu se samozřejmě objeví ještě další postavy, které tak či onak zasáhnou do děje. Jedna z výraznějších je starý známý Legolas, opět hraný Orladem Bloomem, ve svém mladším já ovšem zdaleka ne tak trpělivý a rozvážný, jak ho známe z Pána prstnů, a už vůbec ne přátelský k trpaslíkům. Dále Bard z Jezerního města, hraný Lukem Evansem, který slibuje mnohé do budoucna, co se rozvoje charakteru týče; své knižní předloze se ovšem kromě jména a preferované zbraně moc nepodobá. Speciální zmínku si zaslouží starosta jezerního města v podání Stephena Fry, který je ve filmové verzi také mnohem originálnější postava, než v knize; Tolkien by si ji ovšem také možná ani nepoznal. Změn doznala i jiná postava, v knize poměrně výrazná, přestože se objevila krátce; Medděd, kožoměnec. Ve filmu je to sice pořád výrazná postava, ale pořád si nejsem jistý, jestli se mi vlastně líbí, nebo ne. U knižní verze jsem měl celkem jasno. Ve stejném hereckém obsazení z dřívějška se také ve filmu objeví třeba král lesních elfů Thranduil, Galadriel, a čaroděj Radagast Hnědý. A samozřejmě že nemůže chybět ani trpasličí nemesis, skřet Azog a jeho banda.

gandalf

Gandalf, jako obvykle prozkoumávající místa, kde o něj místní nestojí

Pokud se vám zdá, že celou dobu nezmiňuji jednu konkrétní postavu, je to schválně. Není to nicméně tím, že by Gandalf Šedý, hraný sirem Ianem McKellenem, ve filmu chyběl. Ale přestože po větší část filmu buď putuje přímo s trpaslíky, nebo se minimálně ví, co dělá, narozdíl od prvního filmu, a také samozřejmě knihy, mi v tomto díle Gandalf přišel takový věrný svému přízvisku. Ne, že by snad Ian McKellen hrál postavu hůř, nebo že by měla menší počet dialogů než dříve. Ale zatímco ostatní hlavní postavy oproti prvnímu dílu tak či onak vyrostly, Gandalf jednoduše zůstal stejný, jak už ho známe; a i když má ve druhém Hobitovi také pár akčních scén, působil na mne vždy i v nejlepším jen stylem, že“to už tu bylo“, v horším vysloveně unaveně. Ne ovšem herecky, ale tím jak byla jeho postava prostě napsaná. Možná to byl úmysl, kdo ví.

trpaslici-v-sudech

Utěk z elfího vězení je v podání filmu také trochu akčnější zábava než v knize

Jako celek je každopádně Hobit i se svými chybami, které rozhodně nějaké má, zábavná akční podívaná plná výborně udělaných speciálních efektů. Hluboké myšlenky a přesný opis originálu od něj ovšem nečekejte, od začátku až do konce si jde svou cestou. Ale i když jednou nebo dvakrát při některých scénách zaklopýtá, dokáže myslím všechny diváky, kterým se líbil první díl, zaujmout na začátku a nepustit ze svých spárů až do konce.

89% Výborný

Druhý Hobit se mnohem výrazněji než první pouští vlastní cestou a knížky už se drží jen velice rámcově. Má v tomto směru jak své slabé chvilky, tak silné, takže ve výsledku ho ve směru příběhu hodnotím stejně jako první díl. V celkovém výsledku mi vyšlo hodnocení druhého dílu lépe než toho prvního, ale je to opravdu o málo; jen těžko bych ohodnotil jeden film jako výrazně lepší. A oba mohu vřele doporučit.

  • Příběh 85 %
  • Herecké výkony 88 %
  • Atmosféra 92 %
  • Vizuální zpracování 88 %
  • Zvuk 92 %
  • Uživatelské hodnocení: (2 hlasů) 57 %
Sdílet

7 komentářů

  1. S elfkou souhlasím.. A vlastně více-méně i s tím zbytkem.
    Spoiler alert……. (ne že by si to lidi, co knihu nečetli, zasloužili…:)
    Ale tajně doufám, že je tam elfka proto, aby zachránila Filiho a Kiliho. To od té knihy beru jako děsnou podpásovku. V epickém Pánu prstenů, který je určen spíš pro dospělé na konci všichni v podstatě žijou šťastně až do smrti a v Hobitovi, který je pro děti, všechny nejlepší postavy umřou 🙂

    • Já osobně se toho spíše obávám než že bych v to doufal, ale rozhodně by mne to nepřekvapilo. Ale jakkoliv jsou mi všichni trpaslíci obecně sympatičtí, tato změna není jedna z těch, která by mne nějak zvlášť potěšila… Už by to pak nebyl Hobit. A navíc Pán Prstenů počítá s jejich smrtí. Nicméně myslím, že co se týče Pána prstenů jako takového, tam si podle mne Tolkien trochu na sebe upletl bič; ve skutečnosti v tom díle zemře mnohem více postav než v Hobitovi, ale Společenstvo vytvořil z takových postav, že byly skoro všechny už od začátku nezbytné pro další vývoj děje i po ukončení hlavního konfliktu, jak si ho nalinkoval (s výjimkou Boromira, který také nepřežil). A spousta legend okolo Pána prstenů existovala už léta před tím, než byl Pán prstenů samotný napsán, takže pak bylo spoustu věcí holt daných předem; některé postavy prostě nesměly zemřít (aspoň ne definitivně). Následkem toho tam zemře skoro každý kromě hlavních postav, aby se to vyrovnalo, což je tak trochu opak Hobita 🙂

      • To já chápu, že by to nebyla dobrá změna, ale zase se mi kvůli tomu na ten třetí díl vůbec nechce koukat… Já jsem děsnej cíťa a jak někde větřím špatnej konec nebo jiné dojemnosti, tak se tomu vyhýbám opravdu důsledně:)
        No, uvidíme, co s tím vymyslí.
        Co jsi vlastně říkal na trpaslíky v Roklince v rozšířené verzi jedničky? :)))

        • Viděl jsem Hobita – jak prvního, tak druhého – pouze v normální (anglické) verzi v kině, takže k rozšířeným verzím se moc nemůžu vyjadřovat. Fakticky, dodnes se mi nepodařilo podívat se ani na rozšířené verze jednotlivých dílů Pána Prstenů, přestože jsou venku už hezkou chvíli, a to jsem je dokonce měl několik let i doma na dvd díky bráchovi; prostě nikdy nebyl čas 🙂 Mám v současnosti na dvd přes stovku filmů, a nezvládnu z nich časově skouknout ani deset ročně… Obecně ten čas, co lidi obvykle tráví u televize (tedy ty asi v průměru čtyři hodiny denně od osmi do půlnoci, občas i déle, pokud nejsem někde venku), trávím vesměs čtením knížek. Sice tak neskouknu spoustu filmů, ale mám zato několik set přečtených stránek denně v průměru (a nic z toho nejsou fanfikce) 🙂

  2. Pingback: Hobit: Bitva pěti armád - Weredragonův blog

Napsat komentář