Project Zero 2: Crimson Butterfly

0

Project Zero 2Když vyšel první Project Zero, tak vzal ověřenou formuli typu Resident Evil, smíchal ji s klasickým typem japonského hororu, okořenil trochou pradávných rituálů a zavedl pouze jedinou zbraň, kterou mohla postava používat – starý fotoaparát. Zrodil se z toho velký hit žánru survival horor v době, kdy byl ten na jednom z největších vrcholů své slávy.  A se svou temnou atmosférou a vynikajícím příběhem má první díl Projectu Zero i dnes hodně co fanouškům žánru nabídnout. Nevyhnutelně proto z úspěchu prvního dílu vznikla celá série. Tentokrát si vezmu na mušku druhý díl, který má podnázev Crimson Butterfly, a vyšel dva roky po prvním díle, v roce 2003. Původně se dal hrát pouze na PS2, a touto verzí se zde budu zabývat, nicméně díky jeho úspěchu už o rok později vyšel ve verzi „Director’s Cut“ i na Xbox, a v roce 2012 byl předělán i jeho nový remake na Wii; ten se kupodivu ovšem vůbec (alespoň do doby psaní tohoto článku, tedy ani po zhruba dvou letech) nedočkal vydání v USA, a vyšel pouze v Evropě, Austrálii a Japonsku. Rozhodně se ovšem nedá říct, že by po něm v severní americe netoužili, a také mají proč; Project Zero 2: Crimson Butterfly má všechny přednosti, kterými tak zaujala první hra, a ačkoliv její příběh nedrží občas pohromadě až tak dobře jako u prvního dílu, velké množství vylepšení v oblasti hratelnosti to hře bohatě vynahrazuje.

Mio_and_Mayu2

Potulovat se bezhlavě po lese se nevyplácí

I v druhém dílu se opět dostáváte do role mladé a nevinné japonské dívky. Tentokráte je to Mio Amakura, ztracená v prastaré zakleté vesnici se svým jednovaječným dvojčetem, Mayu. Ačkoliv do vesnice dívky zabloudí (nebo spíše jsou vlákány) společně, Mayu se v jednom kuse někam ztrácí, takže nejen, že se budete pokoušet najít cestu ven (protože cesta, kterou vkročíte dovnitř, zmizí, jakmile uděláte pár kroků dovnitř vesnice), ale také průběžně zjišťovat, kde se zrovna nachází vaše neustále se ztrácející dvojče.  Ve hře je i několik krátkých pasáží, kde si budete moci zahrát přímo za Mayu při jejích neustálých náhlých výletech kamsi do vesnice, ale žádná netrvá příliš dlouho. Vesměs také nejsou faktickou hrou v klasickém slova smyslu, ale spíše něčím na způsob mimosmyslové vzpomínky na to, co se s vaším dvojčetem děje či nedávno dělo, na základě klasického mýtu o tom, že jsou smysly všech dvojčat navzájem propojené, i když spolu zrovna fyzicky nejsou. Všechny tyto sekvence jsou proto ve zvláštní černobílé variaci hry a při hraní za Mayu i „slyšíte“ co si zrovna myslí, a máte tudíž představu, proč a kam zrovna vlastně utíká. Z výsledného efektu člověka docela mrazí v zádech.

Mio_and_Mayu_exploring

Mio a Mayu prozkoumávající prokletou vesnici, pro jednou společně

Obecně efekty způsobující různá hrůzná a děsivá představení, nečekané scény a převraty, jsou dovedeny k dokonalosti. V prvním díle neměla hlavní postava, Miku Hinasaki, nikoho, s kým by mohla nějak komunikovat, a spoustu potenciálních hororových scén proto nebylo možné ve hře uskutečnit. Na interakci dvojčat se ovšem autoři vyřádili, a vytváření napětí, lekavých scén aniž by do obrazu vkročilo jediné monstrum, podivných dialogů a dalších věcí založených na exorcismu a možné posedlosti jednoho, druhého nebo dokonce obou dvojčat v různých scénách nějakými zlými duchy by mohlo posloužit jako zdrojový materiál ke hned několika různým filmům.

Camera Obscura

Camera Obscura doznala od prvního dílu mnoha vylepšení

Vaší jedinou zbraní je opět tajemná Camera Obscura. Stejně jako v prvním díle i zde slouží k řešení mnoha hádanek, stejně jako k obraně a útoku. Možnosti jejího vylepšování jsou tentokráte mnohem širší, než byly v prvním díle, a s novými typy jejích zvláštních schopností se staly i speciální záběry snadněji proveditelné. Obecně se dá říci, že je hra celkově jednodušší, než první díl, dokonce i duchové a jejich pohyb je snadněji předvídatelný; je to trochu ironie, protože je jich celkově mnohem větší počet, jako celek mají větší počet možných typů útoků a na rozdíl od prvního dílu celkem běžně musíte bojovat i s větším množstvím duchů najednou. Nicméně možnosti, které poskytuje nová verze Camery Obscury, vám dávají mnohem větší šance jejim útokům předcházet, zastavovat je, odrážet je a často i likvidovat větší počty duchů na jeden zátah. Občas to až působí trochu nevyrovnaně. Nicméně pořád ještě narazíte na některé konkrétní typy duchů, před kterými musíte prostě jen utíkat, a pak vám vylepšená Camera Obscura k ničemu není, a dokonce se vám i uprostřed hry stane, že se načas musíte obejít úplně bez ní, což dodává hře zase nový rozměr, a vyžaduje nový typ taktiky. Také to samozřejmě zvyšuje obtížnost na nějakou očekávatelnější od podobného druhu hry.

spiritradio

Spirit Radio v akci

Většina herních mechanismů  nicméně zůstala stejná, jako byla u prvního dílu. Pokud jste tedy hráli ten, velice brzy zjistíte, že většina změn je udělaná podle klasické šablony druhých dílů – vezmeme první díl, a uděláme ho větší, s více možnostmi úprav zbraní (víc typů zbraní tady dost dobře není možné), větším množstvím nepřátel (pokud možno graficky výraznějších) a, vzhledem k tomu že je to horor, všechno včetně příběhu ještě více propracované co se strašení obecenstva, či spíše v tomto případě hráčstva, týče. Crimson Butterfly se toho drží doslova. Aby prohloubila atmosféru ještě o něco navíc, tak kromě novinek, jež jsem už popsal, přidala k vizuálním možnostem duchů a Camery Obscury v druhém díle ještě takzvané Spirit Radio; dávají se do něj různé druhy kamenů, polodrahokamů a drahých kamenů, které měli lidé jako talismany a můžete z nich „přečíst“ jejich poslední myšlenky (v případě duchů), anebo to na co právě myslí (v případě živých), a to i když jsou daleko od vás. Stejně jako Camera Obscura se tím Spirit Radio dá využívat k řešení mnoha hádanek v příběhu, i když ve skoro všech případech je to v tomto případě spíše možnost než nutnost, a na určitých místech nebo z určitých duchů vám vypadávají talismany, které vám umožní lépe porozumět příběhu a hlouběji se vcítit do děje. Většina zpráv je dosti kusá a přichází skutečně jakoby z onoho světa, takže je to musím přiznat docela účinný nástroj pro vytvoření té správné atmosféry, přestože by neškodilo jeho větší využití pro samotný příběh.

Woman_in_box

Bez podobné scény se žádný japonský horor vážící si sám sebe prostě nemůže obejít

Bohužel, jedna z věcí, co mně osobně na principu téhle šablony druhého dílu přišla trochu až příliš líto, je fakt, že když došlo na vymýšlení posledního bosse, fantasie autorů naprosto selhala, a udělali doslova něco jako šílenější a silnější verzi Kirie z prvního dílu. Je to ostatně něco, čím jak se zdá trpí skoro každý japonský horor; jakoby tamní tvůrci neměli dojem správně odvedené práce, když hlavní boss není původně nevinná a trpící dívka propadlá šílenství a následně peklu, a vrácená do života v podobě mstícího se ducha. To je ovšem jedna z mála výtek, kterou bych směrem k Project Zero 2:Crimson Butterfly měl, a týká se spíše japonského přístupu k hororům obecně. Ale ono v západním přístupu bychom takováto klišé, jen jiného druhu, našli také, takže asi nemá cenu, abychom na japonce za to byli příliš tvrdí.

Sae Kurosawa

Klasické téma se opět opakuje

Celkově je Project Zero II vynikající hra svého žánru, která se bude líbit všem, které zaujal i první díl. Nečekejte od ní ovšem nic objevného; autoři prostě vzali první díl a vylepšili ho všude, kde se dalo, dali mu nový příběh, větší prostředí a lepší vzhled. Pokud jste ještě žádný díl ze série nehráli, a rozmýšlíte se, který vzít do ruky jako první, možná bych začal právě rovnou tímhle. Jedinou výjimku snad tvoří lidé, pro které je hlavní osou hry příběh, a až poté hratelnost, protože to je jediná oblast, ve které Project Zero 2 nad svým starším bratříčkem pokulhává. Příběhy na sebe nicméně nenavazují (přestože jsou všechny svým způsobem nakonec pospojovány v Project Zero 3), takže se dá začít kterýmkoliv dílem bez obav.

83% Výborná

Druhý díl Projectu Zero je oproti prvnímu vylepšením skoro ve všem, jediné, v čem trochu zaostal, je příběh a skutečnost, že nepřináší do série vlastně nic nového. Přesto je pořád vynikajícím představitelem svého žánru a všem fanouškům prvního dílu (a nejen jim) se bude určitě zamlouvat.

  • Příběh 78 %
  • Hratelnost 85 %
  • Atmosféra 87 %
  • Grafika 80 %
  • Zvuk 86 %
  • Uživatelské hodnocení: (4 hlasů) 75 %
Sdílet

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.