Project Zero

1

Project Zero PS2Project Zero původně vyšel na Playstation 2 a původní Xbox, později pak i v remaku na Wii a 3DS od Nintenda (remake jsem ovšem sám nikdy neviděl, a ne vše co je tu psáno pro něj musí platit – sám vlastním pouze PS2 verzi). V USA je znám pod názvem Fatal Frame. Je to na první pohled klasický survival horor, podobného druhu jako starší díly série Resident Evil a Silent Hill, tedy se spoustou děsivých monster (v tomto případě s těžce zmrzačenými a pokřivenými typy duchů), velkým starým sídlem k prozkoumávání a ztraceným bratrem, jehož je třeba nalézt. Ve zkratce tedy něco, o čem byste mohli říci, že to tu bylo už mnohokrát a nestojí to tudíž za další zmínku. Nicméně v tomto případě byste se přece jen mýlili. Kromě faktu, že klasické survival horory jsou (bohužel) už nějakou dobu umírajícím žánrem, protože většina jeho klasických sérií buď přestala vycházet, anebo se z nich staly spíše akční než hororové hry, má Project Zero velké množství poměrně unikátních prvků.

Himuro Mansion

Jedna z mnoha síní sídla Himuro

Hned na první pohled znatelný rozdíl, a minimálně pro mne velice příjemný, je, že místo různých zombie a zmutovaných nočních můr převzatých ze západních filmů si Project Zero bere inspiraci z Japonských filmů jako je například Kruh, Nenávist a další. Pokud znáte pouze americké remaky těchto filmů (které ostatně vesměs vyšly až poté, co hra Project Zero) a ne japonské originály, tak jste o mnohé, co se týče správné atmosféry takovýchto děl, přišli, nicméně můžete to vše ještě napravit… například právě tím, že si zahrajete Project Zero.

640px-Miku_Kirie_in_mirror

Kirie, ta, co za vše vlastně může, se poprvé seznamuje s Miku

Hra velmi dobře kombinuje klasickou japonskou mytologii a zápletky moderních japonských hororových filmů, takže pokud jste fanouškem podobných témat a počítačových her k tomu, je pro vás vysloveně povinností. Příběh hry je jak temný, tak má poměrně velkou hloubku, plnou zakázaných rituálů, duší mrtvých hledajících pomstu a dalších věcí v podobném stylu. Všechny části sídla, ve kterém se hra odehrává, a všichni duchové, kteří jím bloudí, jsou detailně propracováni, a občas mohou opravdu překvapit – a to nejen tím, odkud odevšad na vás co dokáže vyskočit. Duchové obecně jsou také správně zlomyslní; atmosféra hry vám často buduje situaci, že očekáváte nějakého nepřítele za každým rohem, a žádný nepřijde, ale přesně tehdy, když vaše pozornost povolí, se nějaká odporná hladová duše objeví přesně na místě, které jste právě prohledali a mysleli jste si o něm, že z něj na vás nic zaútočit nemůže. A samozřejmě, jelikož jsou všichni nepřátelé duchové toho či onoho typu, mají všichni mnoho speciálních vlastností, kterými dokážou překvapit, od jednoduchých útoků zdálky, přes náhlé možnosti super rychlého pohybu, po nečekané teleportace (nejen) za vaše záda – a samozřejmě, protože technicky nejsou hmotní, stát zády ke zdi vám tentokrát bezpečí před náhlým napadením zezadu nezajistí. Duchové mohou bez problémů projít – či v některých případech proletět – prakticky čímkoliv, což občas vede k nečekaným útokům z míst, která by v jakékoliv jiné hře sloužila pouze jako statické pozadí.

Což nás dovádí k další věci, která výrazně odlišuje Project Zero od Resident Evilu a podobných her. Možná, že v tomto okamžiku přemýšlíte, jak se vlastně dá duch zabít? To, že je možné ustřelit hlavu zombákovi brokovnicí celkem dává smysl (alespoň na hru), a stejně tak i to, že velkou ošklivou zmutovanou příšeru aspoň zpomalí, když ji zasáhnete starým dobrým raketometem, ale duch? Tam přece není nic hmotného, co by se dalo zasáhnout, ne?

fatalframe2

Ta správná chvíle pro to, udělat si nějakou tu fotku… Na útěk už je v tomhle okamžiku stejně pozdě.

Správně. To je právě ten vtip. Žádné brokovnice, raketomety, dokonce ani basebalová pálka nebo dřevěná laťka utržená z plotu. Vůbec nic, čemu by se dalo říkat zbraň, ve hře k dispozici nemáte. To jediné, co má postava, za kterou hrajete, stydlivá dívka jménem Miku Hinasaki, k dispozici, je starý fotoaparát. Takže jednoduše řečeno jste tentokrát zavřeni ve strašidelném domě plném duchů, snažících se vás zabít různými hrůznými způsoby a pokud se jim to povede, tak vás obětovat v jakémsi prastarém rituálu. A vy, kromě toho, že se snažíte najít svého bratra, také brzo zjistíte, že tak jako tak nemůžete sami ven, dokud prokletí domu nezlomíte. A jediné, co můžete proti všem těm duchům, kteří obývají staré sídlo udělat, je vyfotit si je.Tedy, ne všichni jsou nepřátelští, jak brzy zjistíte, nebo aspoň ne všichni na vás zaútočí – někteří se vám jen pokusí způsobit infarkt tím, kde a jak se nenadále objeví – ale i ti, kteří nepřátelští nejsou, se vyplatí pokud možno zachytit na fotografii.

Kirie_photo1

Tady už Kirie zdaleka tak nevinně nevypadá

Aby to bylo o něco jednodušší, váš fotoaparát není jen tak ledajaký přístroj, a skutečně umí zranit duchy. Mimoto slouží také jako pomocník při řešení mnoha hádanek, na které v sídle narazíte, protože je schopen zviditelnit to, co normálním zrakem není vidět. Lze ho také v mnoha směrech vylepšit ze základní verze, v jaké ho najdete, a naučit ho tak využívat několik speciálních schopností, které jsou při bitvách s těžšími typy duchů často neocenitelné; umí pak například dočasně zmrazit vašeho protivníka, zviditelnit ho (proti duchům, kteří se umí dočasně zneviditelnit) nebo automaticky zamířit na vašeho nepřítele, i když míříte zrovna na úplně opačnou stranu, než je on. To, jak moc své nepřátele zraníte, ovšem ovlivňuje i to, v jakém okamžiku duchy vyfotíte – obecně platí, že čím jsou blíže, tím více jim můžete uškodit. Nejlepší možná fotka je pak samozřejmě skoro přesně v momentě, kdy vás duch už skoro zasáhne, takže pokud minete, duch vás zaručeně trefí; a v případě Projectu Zero skoro každý zásah opravdu bolí. V některých případech dokonce jediný zásah stačí na to, aby vám sebral veškerou energii. Jak je obvyklé u tohoto typu her, ukládat je možné jen na určitých konkrétních místech, a ještě jen v případě, že v okolí není žádný nepřítel, takže je třeba opravdu dávat pozor. A dokonce nastanou i situace, kdy vůbec není možné, abyste ducha, který vás honí, zranili, a jediné co zbývá, je v panice utíkat pryč;a vzhledem k tomu, že obratnost Miku není zrovna vysoká, a většina hry se odehrává v úzkých chodbách, šance na nějaké snadné vyhýbání se útokům nepřátel moc nehrozí.

Tsukuyomi_Temple

V sídle Himuro se dají najít i svatyně. Bohy v nich ovšem moc nehledejte. Spíše nevinné oběti…

Project Zero je rozhodně velmi atmosférická hra, rozhodně podstatně strašidelnější, než kterýkoliv z dílů sérií Resident Evil nebo Silent Hill. Ačkoliv jde samozřejmě jen o variaci na klasické téma v novém prostředí a nepřináší mnoho nového do žánru kromě potřeby spoléhat na jednu jedinou „zbraň“ a unikátního typu nepřátel, pokud jste fanoušci žánru, je to hra, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít.

 

 

81% Výborná

Vzhledem ke dnes už zastaralé grafice a stylu ovládání postavy je Project Zero pro mnoho dnešních hráčů pravděpodobně nestravitelný. Ale pro ty, kteří si nebazírují na tom, že každá hra musí mít hypermoderní grafiku a každá postava ovládat nesmyslné akrobatické prvky, je stále více než kvalitním představitelem svého žánru. A to navíc takového, který moc kvalitních moderních představitelů nemá.

  • Příběh 82 %
  • Hratelnost 80 %
  • Atmosféra 85 %
  • Grafika 75 %
  • Zvuk 85 %
  • Uživatelské hodnocení: (3 hlasů) 71 %
Sdílet

1 komentář

  1. Pingback: Project Zero 2: Crimson Butterfly - Weredragonův blog

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.