Vánoce s kocourem

15

Mušák vše vidí

Každá kočka je, jak se říká, už v základu šílená, a je jen na konkrétním exempláři, nakolik moc je šílený, případně rozmazlený, panovačný atd. Ale že si pořízením kočky přivezete domů něco naprosto šíleného, tím si můžete být jisti. Když se vám ovšem najednou nečekaně dostane do rukou kocour devět let rozmazlovaný někým jiným, zvyklý na úplně jiného člověka a jeho návyky (místo toho, abyste si ho rozmazlili sami), a ještě k tomu přes vánoce, pak to teprve začíná být zajímavé.

 

Jestli mi nedáš mou rybu, tak ti rozkoušu ovladač od Playstationa!

Ti z vás, kteří pravidelněji čtou blog mé ženy Cirrat už nejspíše vědí, že máme dovoleno sdílet byt mimo jiné s kocourem jménem Mušák. Tento kocour, ač prý původně patřil mé ženě, se už dávno přivlastnil navzájem s mou tchýní, která se o něj normálně stará, a je tudíž navyklý na její denní režim, a nikoliv náš. Mušák byl prý původně malé koťátko, které se vešlo člověku do dlaně; já ho poznal poprvé před pěti lety, to mu byly čtyři roky, a už tehdy vyžadovala tato představa značnou dávku tvůrčí fantazie, protože čtyři roky pečlivého překrmování udělaly z Mušáka něco, co v žádném případě nevzbuzovalo dojem malého bezbranného koťátka. Měl už tehdy totiž odhadem něco přes šest kilo. Styl jeho diety, se pak skládá hlavně z toho, že jakmile má u misky s granulemi vidět dno, tak ječí, jak kdyby ho někdo vraždil, aby mu ji někdo doplnil, protože má dojem, že musí určitě hned umřít hlady, a k tomu musí dvakrát denně dostávat svou porci filé z treskovitých ryb, jinak začne dělat takový bordel, že se musí nejspíše budit půlka baráku. Podivuhodné je, že nic jiného, než tenhle konkrétní typ ryby, opravdu nejí. Třeba lidské jídlo ho vůbec nezajímá, a i když mu nabídnete jiný druh ryby tak ho s pohrdáním odmítá a dělá bordel dokud mu nedáte přesně tu jeho. A nedej bože aby nebyla čerstvá. Jednou jsme v mražáku měli tyto filé dvě, jedno čerstvější a jedno méně, a ta potvora kočičí nedala pokoj, dokud nedostala to čerstvé. To starší soustavně odmítala, přestože kdyby jiné nebylo, tak by si ho určitě vzala (měla ho ještě ten samý den ráno). Od té doby si dáváme pozor, aby dvě různě staré dávky téhle ryby doma nikdy nebyly.

Už čtrnáct dní jsem nejedl…!

Každopádně, za těch pět let, co uplynuly od té doby, co jsme se s kocourem viděli poprvé, Mušák ještě vyladil svou už tehdy úctyhodnou formu na nějakých devět kilo, a když leží, tak se roztéká do stran jako vlnobití. Jakákoliv snaha o jeho dietu je nicméně v tomto stadiu už nejspíše marná. Jak proto, že by  z toho měl po těch devíti letech pravděpodobně takový psychický šok, že by to nemusel vydržet, a pak by s ním také dotyčný, co by mu ji chtěl nasadit a udržet ji, musel vydržet v jednom bytě v momentě, kdy Mušák spustí jekot, že má hlad. Já vydržím sice poměrně dost, ale i tak jsem díky němu pořádně nespal od té doby, co jsme shodou okolností byli přinuceni se o něj postarat.

Vzbuďte mne až zase v noci, to sluníčko mne bolí do očí…

Mušák je totiž mimo jiné navyklý, že ráno se vstává tak o dvě tři hodiny dřív, než je u nás obvyklé, a jde se podávat ryba. Jestli si někdo z vás myslí na takové to klasické kočičí „kouknu se na tebe zblízka a ty se vzbudíš“, tak na to můžete rovnou zapomenout. Budíček se provádí tím, že se Mušák postaví vedle postele kousek vám od ucha (ale dost daleko aby uhnul prvnímu chňapnutí, počítám, že je v tomhle směru dobře vycvičený) a začne ječet hlubokým stylem hasičského vozu, a to tak dlouho, dokud se nevybalíte z postele a neuděláte, co chce. Což taky může být nejen ryba, ale klidně vás takhle budí celou noc jen kvůli tomu, že se zrovna nudí, a nechce se mu spát. Proč byste spali vy, když přece nespí on, že. On, jakožto kočka, spí přes den, a ta správná doba na to jít si hrát, je mezi jedenáctou a půlnocí, a jako správný domácí kocour k tomu chce pokud možno  co nejpočetnější společnost. Přes celý den je na něj ale obvykle velice mírumilovný pohled, jak spí někde na křesle či na posteli a pochrupkává při tom, tedy dělá přesně to, co vám odpírá přes noc, a co si vy celou noc přejete, aby už konečně začal dělat.

Kocour a výšky – osudová přitažlivost

Další budící prostředek, který si v našem případě našel, je televize. Kromě té skutečnosti, že u ní hrozí jisté nebezpečí, že ji celou shodí na zem, tam totiž také je problém s tím, že z ní má tendence skákat na skříň, na které je srovnaná velká řádka věcí, včetně spousty volných prken, jež s oblibou shazuje dolů na kytky. Na to, že by ho mohly zavalit a vážně zranit, radši ani nemyslíme; a také se ze skříně není schopen dostat sám zpět na zem. Automaticky proto vždycky se ženou vyskočíme, nezávisle na tom co zrovna děláme, a shazujeme ho dolů. Kocour, malý to vyděrač, tohle velice rychle zjistil, a začal to používat jako jistou formu získávání si pozornosti. Kdykoliv má dojem, že si ho nevšímáme (když například uprostřed noci příliš dlouho ignorujeme jeho pokusy nás probrat), tak vyskočí na televizi a pokukuje po skříni. My ho samozřejmě jdeme shodit, a on je celý nadšený, že dosáhl svého. Začali jsme proto vést o televizi poměrně tvrdý boj ve snaze odradit ho od skákání na ni.

Medvěd – Strážce

Nejdříve jsem na její vršek rozmístil spoustu prázdných obalů od DVD, které se mi tu povalovaly. Když pak na televizi kocour vyskočil, tak zjistil, že má pod sebou velice kluzko, a ještě jich spoustu poshazoval, což sice udělalo rámus ještě větší než on sám o sobě, ale ten kocourův zmatený výraz za to rozhodně stál. Nicméně rychle se naučil doskakovat dostatečně měkce, aby obaly neshazoval. Tak jsem odstranil od stolu, na kterém televize stojí, židli, doufaje, že na stůl nebude schopen vyskočit. Kupodivu to ovšem zvládl, v čemž myslím překvapil i sám sebe, takže se to trochu minulo účinkem, i když jsem tím poskytl kocourovi aspoň trochu pohybu navíc, což taky nebylo od věci. Už jsem přemýšlel, že budu muset na noc pravidelně nabíjet svůj vrtulník na dálkové ovládání a dát si ovládač k ruce, abych ho měl čím zahánět, když situaci vyřešil plyšový medvěd, jehož jsme se ženou dostali k vánocům; položil jsem ho opatrně na volně rozmístěné obaly na dvd na televizi, takže je na ní hodně volně, a ten nyní zabírá skoro celou plochu televize kromě úplného okraje, což je maskováno dalším obalem od dvd položeným naplocho a vybalancovaným tak, že pokud kocour položí tlapy na jednu nebo druhou stranu obalu, který tímto vypadá na první pohled jako horní hrana, tak poletí i s obalem dolů. Při jedné konkrétní trajektorii pravděpodobně rovnou do koše, což ale nebyl už můj úmysl, pouze shoda okolností, na kterou přišla má žena – radši jsem koš odstranil více stranou, aby k tomu kdyžtak nedošlo. Každopádně medvěd kocoura prozatím odstrašil i od tohoto pokusu, tak doufejme, že to vydrží. Začínám se u té televizní aféry totiž cítit trochu jako antikocouří MacGyver.

Fleg GF1051 Racing

Samostatnou kapitolou jsou také vánoční dárky. Jsou lidé, kteří mají problémy s balením dárků, protože jim jejich mazlíčci mají tendenci honit balící papír a tak podobně. V našem případě byl spíš problém opačný. Naše dárky spíš honí našeho kocoura, jsou mu soustavným zdrojem utrpení, a v některých případech je kvůli nim problém ho vůbec v bytě nalézt.

Ta věc mne pronásleduje!

Už v případě aféry s televizí tu byla řeč o dvou z nich, mé helikoptéře na dálkové ovládání, dárku k jedněm z dřívějších vánoc, a plyšovém medvědovi. Helikoptéra způsobila v době, kdy jsem si ji přinesl domů, tehdy ještě oběma našim kočkám (jedna z nich už mezitím, bohužel, není mezi námi) takový šok, že se ještě týdny bály normálně vkročit do pokoje, a i v momentech, kdy jsem s ní doma nelétal, v našem pokoji opatrně prohledávaly packou každou na zemi ležící věc, jestli se pod ní náhodou neskrývá helikoptéra a nevyletí na ně. Když jsem ji nechal ležet na zemi vypnutou, tak na ni číhaly obě z každé strany jedna, s vykulenýma očima, a čekaly, jestli třeba za chvíli nevybuchne nebo tak něco. A pokud jsem ji zapnul, vyletěly z místnosti rychlostí mnohem větší, než jakou by se od nich člověk mohl dočkat i v okamžicích, kdy spěchaly na večeři, což už je hodně co říct, a to dokonce i v případě koule jako je Mušák.

Medvěd nám pak nyní hlídá televizi, a myslím, že mu to nějakou chvíli vydrží. Do obrazu mi neleze, a beztak se nám nikam jinam moc nevejde. Tváří se při tom strašně vážně, a myslím, že svou povinnost nezanedbává neohlášenými přestávkami na cigáro a tak; a jeho hmota zajišťuje, že přes něj jen tak něco neprojde.

Činka typ kocourobijec

Další trable měl letos Mušák s jedním dárků pro mého tchána, konkrétně se dvěma desetikilovými jednoručními činkami. Když jsem je nesl k nám do třetí patra po schodem (nemáme v domě výtah), činky dost kovově chřastily. Mušáka to vyděsilo tak, že pro jistotu zalezl mé tchýni pod postel a odmítal vylézt několik hodin. Pak se opatrně vplížil do pokoje a prozkoumával každé smítko prachu, co za hroznou novou věc jsem to tam zase přinesl.

Clarke Tin Whistle D

Další dárek, který ho trochu vyvádí z míry, je irská flétna, kterou dostala má žena. Nemůže si pomoct, aby jí sem tam zmateně nezamňoukal do hraní melodie, jako by se ptal, co to tam vlastně dělá. Musím říct, že jsem v tomhle směru docel rád, že nechává na pokoji aspoň můj nový Cykas Japonský, vzhledem k tomu, že je jedovatý. Alespoň tedy při pozření. Můj je sice zatím opravdu malinkatý, ale když si vzpomenu jak dopadly všechny kytky, které donesl domů Jon Garfieldovi…


Adorable Hooha

Nicméně dárkem, kterým jsem ho, myslím, vyděsil nejvíce, je rozhodně můj nový čmelák, který mi byl tedy dán pod názvem beruška, ale oficiálně se honosí jménem Adorable Hooha, a jde o Micro Q4 Kvadricoptéru. Rádiem řízená, čtyřvrtulová, v podobě čmeláka se zelenýma diodovýma svítícíma očima divoce létající akrobatická obludnost zahnala nejen kocoura, ale i moji ženu do krytu kdykoliv se ocitla ve vzduchu, protože moje schopnost ji uřídit je zatím nulová a let čmeláka byl tudíž divoký, neodhadnutelný a hodně zmatený. Kocour se před ním celou dobu snažil marně utíkat po pokoji ve snaze být jinde než čmelák (který to bral zkratkou vzduchem a měl tudíž nefér výhodu). Nakonec na sebe poté, co čmelákovi došly baterky zůstali s kocourem koukat – čmelák se svýma svítícíma zelenýma očičkama (na které ještě baterka zbyla, i když se vrtule už netočily), kocour vytřeštěným pohledem, až to nakonec kocour vzdal a ve snaze aby to vypadalo aspoň trochu důstojně rychle odkráčel pryč z pokoje a nějakou chvilku se neobjevil.

Myslím, že nejen má žena se odteď bude řadit mezi insektofobiky.

Sdílet

15 komentářů

    • Ty vrtule jsou jen z plastu a když jsem je zkoušel tak jsem je bez problémů zastavil prstama 🙂 A jestli měl tehdy Mušák osm kilo, tak jste o tom s tvou mamkou před ním radš s lidmi nemluvily, aby se neurazil 😉

  1. Pingback: Kotě je solidní | Cirrat

  2. Dubious cat -

    Na těch 9 kilo ano nevypadá, moje třináctka- kočka s holým břichem má asi 5,5 a vypadá… lehce obézněji, teda když se vyvalí na topení, nebo přetéká ležící na trámu. Ovšem říct jí, že už nemá postavu jak modelka je dost riziko, ta bestie rozumí a pak kouše nebo se mstí na podlaze. Též je velmi vybíravá, co se týče jídla. Jiné než Whiskas nežere a na rozdíl od vašeho kocoura lidské miluje. Když se dělá polévka a vyvařej se kuřecí hřbety nebo krky, to je radost!
    Druhá kočka zase dělá stejné divadlo u poloprázdné misky. Žere jednou denně, od rána do večera, půlku vyhazuje ven, protože je blbeček a jídlo požírá způsobem „bagr“. Bydlí se mnou v pokoji, takže v noci musím snášet chroupání jídla, chrápaní (když náhodou spí), cvakání drápků, když běhá po pokoji, šustění igelitky či čehokoliv jiného, co může šustit, padání krabic a nakonec nedovolené vlezení do postele, kam se pak , i když má kolem tří kil, nevejdu. Je to radost ty kočky, ale bez nich by to nebyl život. Mušák se mi jeví velmi roztomilý!

    • On dokáže být velice roztomilý, ale osobně preferuji když si ho můžu jen sem tam vypůjčit a spí někde jinde, takže mne nemá tendenci budit 🙂 Mamka Cirr je zpátky něco přes týden, a ještě teď těch dvacet dní co jsme ho měli v péči dospávám… 😉

  3. Dubious cat -

    Já se už asi nevyspím nikdy:) V Hradci náruživé sousedi, doma kočka. Každý tři týdny týden v kuse mrouská, což je řev vážně na zabití. Jestli to bude dělat celých 15 let, nebo kolika se taková kočka dožije, tak se asi nedožiju ničeho já. Rozhodně ne pořádného spánku:)
    A taky mám kočkoalergii, takže někdy mi je z těch koček fakt zle, ale nezbavila bych se jich nikdy:)

  4. Jo, s tím bojujeme taky, já ji sice nemám, ale Cirr ano. Už uvažujeme o tom, že jakkoliv máme kočky rádi (já bych tedy radši psa, vyrostl jsem s nimi, ale mám právě proto dost rozumu abych věděl, že bych se o něj nebyl schopný postarat dokud musíme chodit do práce), skončíme pak asi jen s hadem, ještěrkou nebo něčím podobným…

    • A proč ne? Udělat si třeba kúsek deštného pralesa doma v obýváku je zážitek pro vyšší inteligenční třídu. Já mám jednu užovku už sedmnáctým rokem. A rozhodně u ní nechci skončit, teď když v práci máme ještě samici chameleona jemenského, dva mauruse, jedneho imperatora, gramostolu, leguána, tři physignathy, dva gekony, dvě horfieldky, dva párky anolisů a (už jen) jednu laudakii. Škoda, že krajťulku nám odvezli na druhú prodejnu. Půl roku nám s Janou trvalo ji nechat zvyknout na manipulaci bez stresu na obou stranách a teď je na prodejně, kde ji nevyndají pokud možno ani při prodeji a vodu jí lijou do misky z metrové výšky.Prostě terarijní zvířata všemi deseti, už enem proto, že sa člověk dobře vyspí a má to místo televize.

      • To sice ano, ale když jsi zvyklá vyrůstat (mimo jiné) celý život se psy, tak ti přece jen chybí 🙂 Jestli si pamatuješ, hada už jsem taky měl, a rozhodně patří mezi naše plány hned jak bude kam ho dát. 🙂

  5. Dubious cat -

    No co se týče alergie, ten pes na mě platí víc, co se týče pocitů, že umřu na svědění očí či rýmu:) Já si jednou pořídim kočku Sfinx, je to taková obludka, že ji prostě musím mít. A chci zkusit, jestli to jsou jen chlupy, co mi vadí. Hada bych ve své společnosti asi neocenila, ale takovej chameleon, to už je mazel! 🙂

    • Podle mé zkušenosti jsou hadi mnohem větší mazlové než chameleoni, už jsem jednoho hada měl, takže jsem si to mohl ověřit. Nicméně asi to závisí i na vkusu 🙂 Každopádně brácha má alergii taky a sfinx mu nijak nepomohla – spíše naopak. Dá se to zjistit u alergologa – pokud máš alergii na roztoče, tak ti sfinx spíš tu alergii ještě zhorší, pokud na chlupy, tak by to mohlo pomoct 🙂

      • To možu též potvrdit. Chameleoni sú náladoví a když se jim prostě něco nelíbí, tak je zbytečně nesrát. Agamy jak které, leguán je jako maličký roztomilý, ale plachý, pak si jej navyknete a socializujete a když je dospělý je náladový jako prase, jenže už ne tak roztomilý a ty kúsance, to je někdy horší jak po kousnutí krajtou.

    • Některé sfinxky sú teda fakt obludy. Co tak vím od chovatelů, tak nejhorší je to u nich se žrádlem. Nic nechtějí žrát, po všem jim je zle, potřebujú speciální grnaule, které ne všude seženeš. Jinak k temu Whiskasu – je to sračka čtvrté cenové. Pšenica, barviva, konzervanty, svalovina prakticky žádná a hlavně SŮL, aby to vůbec bylo ke žrádlu. A čím víc soli, tím víc sa kurví ledviny a vývodné cesty močové. Čím víc soli, tím víc to žerou a tím víc sa na tym stávajú závislejšími. To když už levnú sračku, tak aspoň Mícu od Puriny, ta není tolik solená. A čím starší, tím hnusnější. Nu, otázka vkusu.

      My máme doma Čínského chocholatého psíka. Sice labutěnku, ale měla potomka naháčka a ten byl vyloženě krásný a roztomilý. Přitom sa mi nikdy tihle psi nelíbili, ale hajzlík Maxík si u nás vybojoval své místo.

      • Tak ono když se tomu chce, tak dokáže dle mé zkušenosti zírat roztomile i akvarijní rybička či vodní želva 😉 Nikdy jsem úplně nepochopil, kdo vymyslel ten název „němé tváře“…

      • Markéta -

        Máme stejné myšlenkové pochody.
        Říct, že kočka nežere nic jiného než Whiskas a neustále ji s tím krmit je podobné, jak říct „moje dítě nejí nic než hranolky“ a nedávat mu nic jiného. Taky to možná přežije ve zdravý a dožije se osmdesátky, ale moc pravděpodobné to není.

        Jedné z mých koček už ledviny selhaly a fakt takový zážitek nepřeji nikomu.
        A ten účet za veterináře taky ne.

Napsat komentář