Snílek

0

Některé události v mém okolí mi připoměly tuhle starou báseň, kterou jsem složil asi před šesti lety. Jako všechny mé básně je trochu neumělá, neb v první řadě nejsem žádný básník, nicméně myšlenka, kterou jsem v ní chtěl tehdy vyjádřit, je pro mnohé stále aktuální. Snílek, jako ten zde popsaný, se dá totiž nají na každém rohu.

 

Snílek chtěl by být jak jiní,

vadí mu jak vypadá.

Chtěl by taky žít svůj život,

nechtěný si připadá.

 

Láska prý jde jenom k jiným,

jemu se jen vyhýbá,

ve snech žije pak svůj život,

skutečný mu utíká.

 

Sní o tom, jak je s tou pravou,

že už ji našel nevidí,

její pohled plný lásky,

jiní mu jen závidí.

 

Marní tak svůj život ve snech,

začal taky hodně pít,

sní o věcech, které chtěl by.

Zapomíná přitom žít.

 

Snít jen v noci nestačí mu,

dávno začal bílý den.

Realita je mu málo,

Snílek začal nový sen.

Sdílet

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.