Hobití báseň

5

Při probírání svého osobního archivu jsem narazil na tuto svou starou báseň, jednu asi ze tří, co jsem kdy v životě napsal. Obecně nemám na básně cit, takže je to skutečně výjimka, když se nějaká objeví, nicméně když už jsem na ni narazil… 🙂

 

Hobití báseň

 

Hobit pláče, sténá, supí,

stala se tak strašná věc

v hospodě U staré suti

došlo pivo nakonec.

 

Jede kolem parta elfů

Zželí se jim chudáka

Nalijí mu do korbelu

Víno co maj od draka.

 

Hobit nejdřív září štěstím

Pak se ale ošije

Nechce dáti za dost zvěstím

Že víno lepší piva je.

 

Chrstne víno nazpět elfům

Celé je tak polije

Vždyť žádný své cti znalý hobit

víno přece nepije.

 

Z elfů jenom kape víno

Na slovo se nevzmůžou

Příště nejspíš hobitovi

Rádi zase pomůžou.

Sdílet

5 komentářů

    • A to u toho ani nemusel být Rath 😀 Fakticky jsem to kdysi napsal pro klub Hobitů na serveru Lapiduch, měli to tam dlouho v záhlaví, ale je to už tolik let, že už jsem sám zapoměl, že jsem to kdy napsal, takže když jsem to dnes našel v počítači tak mne to docela překvapilo 🙂 Bylo tam takové přátelské soupeření mezi kluby Elfů a Hobitů, takže ta báseň se vztahovala k tomu 🙂

  1. Neděláš to často ,ale když se k tomu nakonec dokopeš, je to perla:)
    Nechtěla bych tu básničku rozebírat tak jak nás nutí ve škole, proto prostě řeknu, že se mi to líbí:) Ten děj je roztomilý a ta pointa! Jak by řekl doc. Pastyřík, pointa je to nejdůležitější, a vám se povedla 🙂
    Mňau

  2. Óóóóóóó, takéto básničky miluju! Jednoduché, čtivé, s pointou. Nemám totiž ráda sáhodlouhé přemýšlení nad přehlubokým významem sofistikovaně volených slov (někdy pro mě i cizích), k tomu připojování dalších X významů a vybavování si vícero rovin chápání a odhalování pravd a faktů lidské společnosti a celého vesmíru. No prostě miluju jednoduché, okaté, břichaté básničky. A nejlépe ty, co sa dajú aj zapamatovat.
    PS: Ňa též nikdy nešly básničky, ale když ňa někdo občas donutí, tak z teho vyplyne něco podobného. Prostě perlička.

    • Díky, já se nikdy moc do básnění sám nehrnul a vesměs všechno co jsem v tomto napsal vzniklo z postrkování či hecování mých přátel, a většinou ke konkrétním tématům. Nehynoucí zásluhy má rozhodně na všech básních co jsem tu v poslední době uveřejnil server Lapiduch a tamní kluby (dnes už pravděpodobně neexistující) přátel elfů a hobitů, s menším přispěním klubu přátel trpaslíků (co se ponoukání k nepravostem týče).

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.