Pornopop: Bloudění na Proseku

1
První koncert Pornopopu se uskutečnil těsně před vánocemi 2003 na Proseku. Klub, ve kterém se tehdy konal, už pokud vím nějakou dobu neexistuje. Jednalo se o klub, který se původně jmenoval Kočka, pak klub Prosek (ale pořád tam ještě dávali razítka s emblémem kočky), pak z toho tuším byl kulturní dům Prosek, a nakonec přestal existovat úplně. Když jsme tam hráli s Pornopopem, tak se klub čerstvě dostal do období „Klub Prosek“, a ještě se nevědělo jak krátce mu tento název vydrží.
Ke koncertu samotnému se pojí hned několik historek, nicméně první z nich se fakticky neodehrává v klubu samotném – odehrává se cestou na něj, přesněji řečeno při mém pokusu na něj dorazit.

Jak už tady párkrát padlo, nedá se říci, že by můj orientační smysl patřil k nejlepším. Sice jsem kdysi získal nějakou cenu v orientačním běhu, ale to čistě díky tomu, že se mi náhodou povedlo zabloudit správným směrem – dodnes nevím, jakou cestou jsem vlastně k tomu cíli dospěl. Vybavuju si jen to, že jsem vylezl z toho křoví, kterým jsem se prodíral, a najednou jsem zjistil, že je přede mnou cíl. Nicméně, při cestě do klubu Prosek mne toto štěstí nepotkalo.

Protože jsem o sobě věděl, že orientace v prostoru není moje nejsilnější stránka, tak jsem se pro jistotu doma pečlivě připravil; našel jsem si dotyčné místo na mapě, našel jsem si zastávku poblíž, a pečlivě si zapamatoval cestu od autobusu ke klubu samotnému – mám takový dojem, že jsem si dokonce udělal něco jako rychlý náčrt cesty. Při té příležitosti jsem podrobně popsal cestu do klubu mé matce, která se na tento koncert také chystala – a zjevně dobře, protože dorazila s naprostou jistotou a bez jakéhokoliv bloudění, a ještě mne pochválila jak jsem jí tu cestu popsal. Nicméně moje cesty vedly úplně jinam.

Z nějakého důvodu jsem totiž došel k názoru, že když potřebuju na zastávku Koleje Prosek a pojedu na zastávku Nový Prosek, tak že v tom nebude žádný rozdíl – zvlášť když jsem na dotyčné zastávce nenašel autobus, který by jel na hledané Koleje Prosek. Teprve dodatečně jsem zjistil, že tam těch nástupišť bylo víc – tehdy jsem je ovšem vůbec nezaregistroval. Takže jsem vystoupil na zastávce Nový prosek, a pak jsem podle návodu, který jsem si našel na mapě, šel přesně tak jak jsem si cestu pamatoval. Ten malý detail, který spočíval v tom, že jsem šel od jiné zastávky, která byla od té na kterou jsem potřeboval pár kilometrů daleko, a ještě v jiném směru, mne nijak nezastavil – sice mne udivilo, že se okolí zastávky trochu liší od toho co jsem si pamatoval z mapy, ale řekl jsem si, že to bude mojím nedostatkem orientačního smyslu, a nevěnoval jsem tomu velkou pozornost.

Po půlhodině bloudění mne už ovšem začalo docházet, že jsem asi netrefil tam kam jsem potřeboval, a akorát mi zrovna zazvonil mobil – volal mi basák Pornopopu, aby zjistil, kde se flákám. Řekl jsem mu tedy kam jsem dorazil, on se zděsil, a mně následně vypadla baterka u mobilu.

Nicméně i přes to jsem už věděl, že jsem jel už od základu někam špatně – tolik jsem ještě z napůl nesrozumitelného zoufalého výkřiku onoho basáka pochopil. Takže zbývala jen jedna maličkost – trefit zpátky na zastávku, a najít autobus, který mne zaveze na správnou zastávku. To se ukázalo býti také trochu ošidným, nicméně po další půlhodině bloudění se mi povedlo dorazit ne sice přímo na tu zastávku, na které jsem vylezl z autobusu, ale na nějakou jinou, (opět to mělo v názvu „Prosek“) a tam jsem náhodou zahlédl autobus, který směřoval na mnou hledané studentské koleje.

Tentokrát už jsem tudíž dorazil na správnou zastávku, a dokonce i vystoupil tam, kde jsem měl, a šel jsem znovu hledat klub. Nápovědu po telefonu už jsem měl vyčerpanou, takže mi nezbylo než hledat samostatně – kupodivu jsem budovu klubu našel celkem bez problémů, byla to dvoupatrová budova klasického designu jakým se vyznačovala většina tehdejších kulturních domů. Dnes má podobnou architekturu třeba klub Mlejn v Praze.

V tomto případě ovšem nastala trochu potíž v tom, že v dotyčné budově sídlilo hned několik klubů a hospod, aniž by byl ovšem byť jen jeden z nich nazvaný Klub Prosek – bylo to kvůli tomu, že byl ten název natolik čerstvý, že ještě nestačili udělat nový vývěsní štít. Prošel jsem si tudíž několik hospod, jeden klub, a rychle vypadl z jednoho bordelu, než jsem narazil na ten správný – kromě toho bordelu na mne všude koukali dost divně, když jsem se ptal, jestli tam najdu někoho od Pornopopu. Nicméně nakonec jsem dorazil i do správného klubu. Tam mne už na schodech (byl v prvním patře) uvítali výkřikem „Konečně dorazil!“, a odkudsi zezadu se ozval výkřik plný úlevy – basák už tam pravděpodobně přemýšlel, jestli zvládne hrát bez první kytary. Naštěstí to ale zkoušet nemusel. I když, vzhledem k typu koncertu, naštěstí pro něj – já osobně bych si to s klidem nechal ujít.

Tento koncert byl totiž památeční i v jiném směru – je to jediný koncert Pornopopu, ze kterého jsme měli na CD nahrávku. a tak se tam dochovalo – mimo zpěvákova nezaměnitelného komentáře – i legendární cover verze An Angel od Kelly Family, o které tu už byla řeč, a nejspíš párkrát ještě bude – jsou věci které se těžko zapomínají, i když se člověk snaží. Fakticky jsme ani tu písničku neodehráli celou, dostali jsme se jen k mezihře – pak už zpěvákovy (naštěstí) vypověděl hlas. Slyšel jsem už několikrát o mučících metodách, kdy pouštěli dotyčnému jednu a tu samou písničku hodně nahlas mnohokrát dokola, bez jakéhokoliv přerušení, a slyšel jsem pár písní, které by nejspíš na mne měly podobný účinek – ale tato cover verze je jediný mně známý případ, kdy k bolestivým a zděšeným výkřikům stačí i pár prvních akordů i v případě lidí, kteří postrádají jakýkoliv hudební sluch; tato unikátní cover verze, způsobená zpěvákem, co neumí udržet melodii, basákem, co sám neví co hraje, doprovodnou kytarou, která v rukou zpěváka Pornopopu zněla rozladěně i přestože ji v jednom kuse ladil, a kytaristou a bubeníkem, kteří vůbec neznají píseň kterou hrají, dnes už naštěstí existuje jen asi ve třech kopiích. Některé zbraně hromadného ničení prostě není radno příliš rozšiřovat.

 

Sdílet

1 komentář

  1. Pingback: Pornopop: Jak jsme málem skončili na policii | Weredragonův blog

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..