Escrima aneb jak dostat tyčí po hlavě

0
První zbraň, se kterou jsem se učil zacházet, byla Escrima. To je asi 60-80 cm dlouhá tyč, často se používají hned dvě najednou – v této kombinaci je možné je zhlédnout například ve filmech s Bruce Leem (obzvlášť v Way of the Dragon a Enter the Dragon), a v několika filmech s Jackie Chanem. Escrima se také používá jako náhrada mačety při tréninku Dipenshi (v kombinacích mačeta/escrima a druhá mačeta/escrima, nebo v kombinaci s nožem). V tomto provedení se dá nalézt třeba ve filmu Ong-Bak, kde hraje hlavní roli Tony Jaa, vynikající thajský bojovník a herec, který zatím u nás bohužel není tak známý jako třeba Bruce Lee nebo Jackie Chan. Escrima jako taková je původem filipínské bojové umění, proto je pro ty, které tato zbraň zajímá, nejlepší variantou právě trénink filipínského Dipenshi, nebo samotné Escrimy.
Já se nicméně Escrimu učil jako součást mých tréninků Wing Chun Kung Fu. Escrima jako taková sice k tréninku tohoto stylu přímo nepatří, ale můj tehdejší mistr učil mimo jiné i právě Dipenshi, a nabídl nám Escrimu jako možnost souběžného tréninku v rámci našeho dalšího vzdělávání v oblasti bojových umění. Já sám jsem sice vždycky tíhnul spíše k ovládání různých typů mečů, dlouhých tyčí, a z romantického nadšení vyvolaného filmy s Bruce Leem také nunchaku – k tréninku té jsem se ovšem nikdy nedostal, kromě pár neumělých pokusů doma, takže zůstalo jen u snění. Escrima u mne nakonec vzbudila zájem díky své fyzické příbuznosti s meči. Tedy aspoň na první pohled – ve skutečnosti se ovládání meče a Escrimy dost výrazně liší, a v některých případech si provedení technik a postojů vysloveně odporuje.
Jako u každých začátků, prvních pár měsíců skončilo mnohem víc úderů nechtěně někde na mém těle, než na protivnících při tréninku. NIcméně časem jsem se naučil s touto zbraní aspoň trochu vycházet. Do popředí mého zájmu nikdy nepatřila, nicméně styl tréninku mne nutil naučit se ji ovládat pro praktické použití, protože jinak to prostě dost bolelo. Tréninky se vesměs dělaly stylem sparringu (cvičného boje), stejně jako u Wing Chunu, a poměrně oblíbenou tréninkovou metodou byla klasická „ulička“, kdy se celý klub postavil do dvou řad, a jeden nešťastník byl vybrán, aby mezi nimi prošel, s tím, že kdokoliv z obou řad na něj mohl v kterýkoliv moment zaútočit – a to ať byl dotyčný k němu čelem, bokem, nebo zády. Vystřídali se přitom samozřejmě všichni, a to jak při procházení uličkou, tak při útočení, čímž jsme si cvičili obě varianty boje.
Takovýto trénink je samozřejmě poměrně náročný, ale rozhodně přiměje ty co ho vydrží naučit se s dotyčnou zbraní zacházet, jednoduše proto, že není na výběr. A ne, opravdu jsme nebyli příznivci sadomasochistických praktik – jen to byl prostě nejúčinnější způsob, jak se tato bojová umění naučit. Wing Chun Kung Fu je sám založený na tréninku neustálým bojem, a my jsme to prostě přenesli i do tréninků Escrimy, protože se nám tento způsob tréninku osvědčil. A vzhledem k tomu, že členem tohoto klubu se mohl stát jen málokdo, tak nám to i procházelo – aspoň nějakou dobu, protože teď už dotyčný klub léta neexistuje. Dnes už je většina tréninků uzpůsobena pro běžnější použití – na tréninzích běžně trénují i šestileté děti, které by podobé tréninkové metody nevydržely, a také je kvůli nim obvykle nutné tréninky upravovat více do podoby klasické školy hrou. Karate, Judo, Thajský box (Muai Thai), Sumo a Taekwondo se navíc mezitím staly oblíbenými sportovními disciplínami – Taekwondo je už dokonce i olympijským sportem – a to přineslo další úpravy v tréninkových metodách jednotlivých klubů, uzpůsobených pro soutěžní použití, které je od toho pouličního, které se učívalo dříve, dosti odlišné. Je samozřejmě pořád ještě možné najít i tréninky bojových umění ve starém stylu, obzvláště v nesoutěžních stylech jako jsou třeba různé školy Ninpó Taijutsu (lépe známé pod souborným názvem Ninjutsu, který ovšem shrnuje spoustu stylově dosti odlišných škol Ninpó Taijutsu), pak tréninků Aikida, které v soutěžích jednoduše nemá uplatnění (už základní filosofie tohoto stylu soutěže vylučuje), stejně jako třeba Hapkida a jiných stylů s podobným základem jako má Aikido, tedy využití síly protivníka. Také se dá najít několik klasických klubů některých stylů Kung Fu, stylů jako je třeba Musado, a pak zbraní; ty se – s výjimkou kenda – obvykle na soutěžích neobjevují, a jejich trenéři se tudíž tomuto „soutěžnímu“ trendu nemuseli přizpůsobovat. Já osobně se většinou koukám právě po klubech, která mají k bojovým uměním spíše praktický přístup – soutěží se účastnit nemohu, a dávám přednost tomu dotyčný styl spíše pořádně ovládat pro případ nutné sebeobrany (přestože čistě kvůli sebeobraně jsem bojová umění cvičil jen prvních pár měsíců), než pro boj na soutěžích, který je dnes svázán tolika pravidly, že je často pro boj na ulici vyloženě škodlivý. Malou výjimkou jsou v tomhle soutěže Fight Club a Muai Thai, nicméně pravidla těchto soutěží bývají ve srovnání s ostatními styly často dosti brutální, a není nijak neobvyklé, že při nich dojde i k těžším zraněním. Nicméně přestože soutěže těchto stylů často působí jako že nemají pravidla žádné, tak tomu tak ani v těchto případech není (to by na těchto soutěžích velice brzo došli živí bojovníci). Začíná být znát, že bojová umění se čím dál tím více stávají běžnou záležitostí i mimo země původu jednotlivých stylů, což vede k umírněnějším metodám při jednotlivých tréninzích, aby byly stravitelnější pro masovou spotřebu. Na druhou stranu, tréninky bojových umění jsou díky tomu čím dál tím dostupnější pro široké masy, a i v malých evropských zemích se výrazně rozrostly možnosti tréninků jednotlivých stylů, přestože některé méně propagované styly bojových umění jsou v některých státech pořád ještě nedostupné; a zvýšený zájem o tréninky bojových umění pak vede i k rivalitě, která často paradoxně přispívá ve zlepšení tréninkových metod pro jednotlivé styly. Ale je dobré nezapomínat, že jde o zlepšení ve stylu tréninku – to jest v tom soutěžním pojetí valné většiny klubů, nikoliv v původním bojovém pojetí, které se učilo dříve, a tím pádem k ještě většímu odlišení soutěžního a pouličního stylu boje.
Sdílet

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.